Lidé jsme…

Marek Řezanka

Vždy, když jsou zabiti

prostí civilisté,

zle je mi. Na blití.

Zas nás spasíš, Kriste?

Rok s rokem pominou,

mrtví se jen kupí.

Válka je dominou:

Bičík má – a supy.

Některé z obětí

nevidíme ani.

Kdo válku posvětí,

k podsvětí nás vhání.

Válka nás polyká,

je jak souboj gangů.

Je jako kolika,

jak sto bumerangů.

To, co se zaselo,

s ozvěnou se vrací.

Máme jen zase zlost,

že je po legraci.

Ryk bubnů zesílí,

než ho palbou utnou.

Ženou se, zběsilí

zemřít s tváří smutnou.

Ráno nás překvapí

čerstvou krví ovcí.

Množí se přešlapy,

ještě více lovci.

Cosi je nemocné,

když na polích rostou

zkáza a bezmoc, ne?

Pšenici chci prostou.

Úzkost je pod kůží,

ještě hloub si vleze.

Mrazy nás otuží,

dřív než přijde březen.

Jediné přeji si:

Život bez explozí.

Zmar ať dá demisi.

Lidé jsme, ne bozi…

Namluveno: .